Mám za sebou už další narozeniny po 40cítce. Někde jsem zachytila, že život začíná právě ve 40.
Uvědomila jsem si, že to tak nějak bylo i v mém případě.
„ Ten skutečný život začíná až po 40cítce. Do té doby jsme si dělali jen průzkum.“ …Carl Gustav Jung…
A proč jsem do 40 doopravdy nežila? Co mi bránilo?
Moje myšlenky. Od dětství jsem měla vrytou představu, že něco musím dělat nebo že něco bych měla dělat.
Možná to taky znáte.
Musím si najít partnera pro život.
Musím dokončit vysokou školu.
Musím si najít dobrou práci.
Měla bych dělat to, co ostatní.
Partnera už mám, tak si musíme najít společné bydlení.
Měla bych jezdit alespoň 1x ročně na dovolenou.
Před dovolenou bych měla zhubnout.
Práci už mám, tak bych si ji měla udržet.
Ale možná bych měla hledat lepší práci.
Měla bych vystudovat ještě jednu vysokou školu, abych měla jistotu zaměstnání i v budoucnosti.
Měla bych se vdát a mít děti.
Měli bychom si pořídit s manželem lepší bydlení.
Musím být ta nejlepší matka.
Měla bych mít dvě děti.( To mě příroda vyškolila, protože takto ve Vesmíru prostě nefunguje!)
Musím být ve 40 finančně nezávislá – jinak ten život nezvládnu.
Nebyla jsem finančně nezávislá. Ale bylo to mnohem lepší! Došlo mi, že:
Do svého deníku jsem si zapsala v den mých 40 tyto myšlenky:
Můžu si volit své myšlenky, vše záleží jen na mě!
Umím si vydělat peníze na volné noze tím, co mě baví a vím, že si můžu vydělat tolik, kolik budu chtít.
Vím, že si to zasloužím a přijímám to.
Vím, kdo jsem a jsem sama sebou.
Jsem silnější, mocnější a nezávislejší.
Jsem svobodná!
Vím, že je to čím dál tím lepší.
A tímto jsem začala ve 40 opravdu žít. Tím, že jsem změnila své myšlenky. Jednoduché, že?
Raději říkám: Když budu fakt chtít, tak můžu…
A ptám se sama sebe – proč to nedělám?
Většinou zjistím, že se sama nutím do něčeho, co vůbec dělat nechci.
Nebo si vyčítám něco, co chce někdo úplně jiný.
Když mě napadnou myšlenky, které mi nepřináší dobrý pocit, ptám se:
Je to pravda? Jak bych se cítila bez těchto myšlenek?
A měním je.
Otáčím je do úplného opaku.
Nenechám se nepříjemnými myšlenkami otravovat. Můžou být toxické.
Je to stejné jako s jídlem – jídlo, které mi nedělá dobře, taky nejím pořád dokola.
Když je mi z toho špatně, tak s tím prostě přestanu.
Když mám pocit, že něco není úplně v pořádku, vždy se to časem potvrdí.
Když mám pocit, že něco je to správné pro mě, i když jsem strachy bez sebe, vždy se to potvrdí.
Když mi něco nedělá radost, nedělám to.
Když mi něco radost přináší, dělám to, i když mám málo času.
Nemusím měnit mé rodiče ani mého muže.
Nemusím měnit zvyky v naší rodině.
Nemusím měnit lidi, které potkávám
Nemusím měnit politiku ani školský systém.
Nemusím odjet na měsíc do Asie.
Stačí, když změním sebe a změní se všechno.
Tady a teď.
Já jsem já. Jsem jiná než ostatní. Přijímám svou duši. Miluju vyjadřovat sama sebe. Nikdo na světe nemá stejné otisky prstů jako já a nikde není nikdo takový jako já.
Tak s kým se pořád srovnávám?
Ve svých 40 jsem udělala toto ROZHODNUTÍ:
Já přebírám 100% zodpovědnost zato, na co dnes myslím a čemu věřím a co říkám, protože to vytváří právě teď můj život a další den a další měsíc a další rok mého života.
Ve 40 jsem měla pocit, že ano, tohle je můj čas na ROZHODNUTÍ o novém začátku.
Vy ale nemusíte čekat na 40.narozeniny. Protože stejně tak každý okamžik je nový začátek – tady a teď.
Můžete změnit svůj život a začít tvořit svou vysněnou realitu právě teď – tím, co uděláte právě teď.
—————————————————————————————————
Právě teď si můžete začít tvořit svoji vysněnou realitu a posunout se na novou úroveň.
Využijte úvodní konzultaci se mnou zdarma, kde se podíváme do hloubky na vaši situaci a objevíme cestu, jak ji společně vyřešit.
Těším se na vás.
S úctou,
Pavla
Pokud se Vám tento článek líbí, klikněte na „To se mi líbí“ nebo jej sdílejte se svými přáteli. Děkuji.